Navigace

Obsah

Těžba uhlí na Radnicku ve 20. století

Počátek 20. století - konec 20. let


Těžba uhlí na Radnicku ve 20. stoletíJak již bylo naznačeno, koncem 19. století byly již zásoby dostupného uhlí na Radnicku z velké části vyčerpány. I přesto těžba pokračovala, nicméně v míře, která již nebyla v celkové produkci vytěženého kamenného uhlí na území Česka významná.
Lze říci, že rok 1904 je definitivním koncem těžby uhlí ve velkém. Na Mirošovsku a na Radnicku se těžba postupně snižovala. Krajina byla v této době silně poznamenána průmyslem v oblasti. Těžba uhlí pokračovala i v době 1. světové války (Matylda, Hedvika, Florentina, Liewald). Ke konci války těžba upadala. Příčinou byla únava horníků z dlouhotrvající války, bídného zásobování, duševního vyčerpání, útlaku vojenských i civilních úřadů. Horníci se těšili vidině zestátnění a lepších pracovních podmínek. V hospodářství se projevovaly krize, jimiž byl v prvé řadě postižen uhelný průmysl. Nastaly odbytové potíže, uhlí se skladovalo na haldách, nastala nezaměstnanost. Objevily se stávky. K největší došlo roku 1921.
Kolem roku 1918 se dokonce mluví o tristním stavu, o velmi zdevastované krajině. Na Břasku nebyla již těžba příliš aktuální. Spíše se těžilo severovýchodně od Radnic. Nejvíce se dolovalo v okolí obcí Vejvanov - firma Strack a Pistorius, dědicové. Dále mezi Hlohovicemi a Vejvanovem na šachtě J. Růžičky, po levé straně silnice. Svinné - uhlí na dvou dolech - Bedřich a důl jižně od Svinné. Původní záměr počítal s výstavbou briketárny při dole Bedřich. Též se těžilo u Chomle. Roku 1918 však jen na dole J. Růžičky, šachty Šternberků a firmy Strack byly opuštěny. U Chomle došlo k problému, který mohl přispět k neštěstí, ke kterému došlo r. 1937 (zatopení dolu a následné utonutí horníků), dolováním firmy Strack byla totiž stažena všechna podzemní voda - vysušeny všechny studny v obci.
Na Břasku se stále těžilo ve Stupně jen na šachtě Flora, která byla v majetku hraběte Šternberka. Mezi Křišemi a Břasy se dolovalo na dolech Hedvika a Matylda. Tyto doly byly vesměs hlubinné. V této době bylo povrchové dolování téměř zakončeno.
Zajímavostmi je, že se těžilo též v Darové, kde hrabě Šternberk roku 1914 postavil pro dopravu uhlí lanovou dráhu z Darové na baštu a v roce 1922 byla tato lanová dráha prodloužena až do Stupna k železnici. Na dole Kateřina doloval baron z Hockbergu, který zde nechal vystavět zámeček (nyní účelově využit). Firma Strack byla majitelem dolů ve Vranovicích, Nadrybech (uhlí se však konečně nedobývalo), v Darové, Újezdě u Svatého Kříže (šachta Bohemie tj. šachta Marie Pomocné). Šachta Bohemie (ležící při silnici do Liblína) byla roku 1918 opuštěna. Objekty byly spojeny se sklárnou.

Zajímavosti: Zima 1916 / 1917 byla neobyčejně tuhá. Ve vzdálenějších místech a větších městech začal být problémem nedostatek uhlí. Tento nedostatek byl zaviněn velikou spotřebou uhlí ve válečném průmyslu, zvýšením množství vypravovaných nákladních vlaků. Uhlí ze Strackových dolů bylo všechno vyhrazeno státem chráněným továrnám. Zákazníci na Radnicko přijížděli z celého okolí. Na 14 dní byl zastaven i drobný prodej. Správa dolů šternberských prodávala uhlí jen tomu, kdo přiveze pro horníky mouku, obilí, vejce, máslo nebo chléb.

30. léta 20. století - období těsně před znárodněním


Období po první světové válce můžeme považovat za období dotěžování uhelných zásob. I přesto, že provoz posledního dolu byl ukončen až v polovině osmdesátých let, množství vytěženého uhlí se snižovalo a těžba pozbývala většího významu. Během okupace a druhé světové války se těžilo na břasku na šachtách Liewald, Matylda a Zdeňko. Zdeňko po osvobození zrušen.

Zajímavosti: 1938 Josef Knedlhans, bývalý starosta a ředitel "Bratrské pokladny v Plzni" zakoupil důlní míry dolu František v Břasích a začal dolovat zbytky uhlí a mourů. Zásoboval především papírnu v Bukovci u Plzně.

Stav po roce 1945 a 1947 - po znárodnění


Po osvobození hornictví značně stagnovalo, zejména pro nedostatek pracovních sil. V roce 1947 byly všechny doly v rokycanském okrese začleněny do národního podniku Západočeské uhelné doly. Množství uhlí v uhelných pánvích v okrese bylo odhadováno na jeden 1 milion tun v uhelné pánvi břaské a 1mil. 500 tisíc tun uhlí v pánvi chomelsko-vejvanovské (radnické). S jeho vyrubání se počítalo v průběhu pětadvaceti let. Znárodněním dolů byly uzavřeny doly s malým počtem osazenstva s nerentabilním provozem.


V roce 1947 byly v provozu tyto doly:

 

  1. Důl Matylda v Břasích s měsíční těžbou 4 tis. tun uhlí
  2. Důl Fredinand v Chomli s měsíční těžbou 2 tis. tun uhlí
  3. Důl Prokop ve Vejvanově s měsíční těžbou 1,5 tis. tun uhlí měsíčně
  4. Důl Jiří v Přívěticích s produkcí 1 tis. uhlí měsíčně
  5. Důl Svatý kříž v Újezdě u Svatého Kříže


Doly 1-4, největší doly v okrese, těžily měsíčně průměrně 8,5 tisíce tun uhlí a do konce dvouletky se těžba měla zvýšit na 12,5 tisíc tuny měsíčně. Avšak u všech těchto dolů se projevoval nedostatek pracovních sil asi 220 horníků.
V padesátých a šedesátých letech je využívána nová mechanizace, sbíječky a vrtné soupravy, rozvod stlačeného vzduchu a elektřiny a nové možnosti odvětrávání prostor. Nově je od šedesátých let využívána i důlní lokomotiva. Vytěžené uhlí se dopravovalo z dolů na vykládací rampu ve Stupně podzemními drahami a visutou lanovkou. Závod měl svoji vlastní vlečku, napojenou na státní dráhu.
Doprava lanovkou se stala postupně neekonomickou, byla vybudována nová. Nicméně byla po čase nahrazena nákladními automobily.

Doly byly postupně vytěžovány a uzavírány. Poslední důl byl otevřen v letech osmdesátých nedaleko Radnic, při cestě k Přívěticím. Po vytěžení byl zatopen a nyní využíván rekreačně.

Závěrečný souhrn charakteristiky těžby uhlí na Břasku:


Těžba jakostního kamenného černého uhlí byla pro Radnickou oblast nejdůležitějším základem pro jakýkoli další hospodářský rozvoj. Díky rozsáhlé těžbě nebyl na Břasku a Radnicku problém nezaměstnanosti, hlavně pak zejména se mohla utvořit další průmyslová odvětví využívající uhlí jako základního topiva. I přesto, že už od konce 19. století se hovořilo o nemožnosti dále těžit, modernizace v polovině 20. století umožnila dotěžit přístupné zbytky a využít tak uhelných zásob, které Radnicko stále nabízelo.
Těžba uhlí na Radnicku poznamenala krajinu. Výsypky z uhelných dolů jsou stále znatelné. Příroda se i přesto s tímto problémem přirozeným způsobem vyrovnává a za několik desetiletí nebude již téměř znát poznamenání krajiny těžbou černého uhlí.
Železniční dráha Chrást u Plzně - Radnice, vystavěná v 50. letech 19. století, obsluhuje i v dnešní době, především k osobní dopravě a z nákladního hlediska k přepravě dřeva.



Vít Malkus