Navigace

Obsah

Vývoj ostatního průmyslu na Radnicku

Nejstarší průmyslové závody zdejší byly pece na výrobu české dýmavé kyseliny sírové. Hojnost výborné vitriolové břidlice v blízkém okolí (Darová), z níž zvětráváním, vyluhováním, odpařováním a pražením se získávala surovina - vitriolový kámen, k výrobě kyseliny. Laciné, hojné uhlí přispělo k výstavbě pecí na oleum již v 17. století.

Zajímavosti: Roku 1826 koupil J.D. Strack ve Vranově 6 pecí. Roku 1878 zde bylo v provozu 94 pecí na výrobu vitriolu. Po rozmachu výroby kyseliny sírové anglické, se zmenšovala výroba české kyseliny sírové takovou rychlostí, že v roce 1898 zůstalo v provozu již jen 9 pecí na oleum fy J.D. Strack a 5 pecí knížete Ausperga, jež brzy zanikly.
Vitriolový kámen se pálil v baňkách (kohny). Vznikající kyselina se pohlcovala vodou. Zůstávalo červené barvivo, které bylo dále zpracováváno.
Vedle pecí zde se nacházely hrnčírny, v nichž se vyráběly baňky a jímadla na oleum, též lahve na kyselinu.
Roku 1857 byla ve Vranově firmou J.D. Strack zřízena továrna na anglickou kyselinu sírovou se třemi olověnými komorami. Kyselina sírová se vyráběla ze síry. Později byly olověné komory zvětšeny, kyselina se vyráběla z kyzu železného a měděného. Později se přešlo k výrobě jen z kyzu měděného, dováženého ze Španělska. Kyselina sírová z Radnicka byla exportována do celého světa.
Od roku 1844 se vyráběla ve Vranově kyselina solná pálením kamenné soli s anglickou sírovou kyselinou v olověných kotlích. Unikající chlorovodík se jímal v hliněných křivulích částečně naplněných vodou, která pohlcovala plyn, a měnila se v kyselinu solnou. Postupně však byla výroba kyseliny sírové anglické snižována. Roku 1844 byla zavedena výroba kyseliny dusičné. Byla vyráběna r. 1871 ve třech kotlích, r. 1890 jen v 1 kotli, z chilského ledku a anglické kyseliny sírové.
Ve Stupně byla r. 1874 firmou J.D. Strack založena továrna na výrobu červené univerzální barvy. Později byla rozšířena na výrobu ultramarínu modrého a zeleného. Červené barvy byly vyráběny ze zbytku při výrobě olea. Po zániku výroby kyseliny sírové byly vyráběny červené barvy ze železné rudy - krevele. Podnik zanikl v 1. polovině 20. století.
Z mletých kostí, guana (trus) a anglické kyseliny sírové byly vyráběny umělá hnojiva. Továrny na výrobu kyseliny sírové anglické, solné, dusičné, Glauberovy soli (pro výrobu skla) a umělých hnojiv, byly roku 1900 zrušeny.
Později byla založena rozsáhlá hrnčírna, ve které se dodnes vyrábí šamotové zboží, nádoby a hliněné a kameninové nádoby pro průmysl.
Roku 1848 byla postavena hrabětem Šternberkem v Břasích vysoká pec na výrobu litiny. Železná ruda se dovážela z Březiny. Výroba litiny byla zastavena roku 1876, vysoká pec byla postupně rozbourána. Při vysoké peci byla vystavěna válcovna železa. Zajímavost: K tragedii došlo v této válcovně roku 1867, kdy se dělníci pokoušeli pro železo demontovat nevybuchlý granát.Těžce bylo výbuchem zraněno 7 lidí. Odedávna kvetlo ve zdejší kamenouhelné pánvi sklářství. Firma J.D. Starck ve Vranově v roce 1853 vystavěla první pec na výrobu tabulkového skla. Další vznikaly v letech 1854, 1860, 1864. Roku 1920 byla výroba v této Strackově sklárně zastavena., přestože byl dostatek uhlí a břaské sklo bylo téměř světoznámé.
Roku 1858 vznikla v objektu bývalé válcovny sklářská pec. Vyrábělo se zde tabulkové sklo v letech 1905 - 1913. Po roce 1920 postavil Jiří Šternberk moderně zařízenou sklárnu na tabulkové sklo. Roku 1923 vyhořela a již nebyla obnovena.. Sklárna byla rovněž v Újezdě u Sv. Kříže - sklárna Bohemie. Vznikla v 70. letech 19. století a její provoz skončil ve 30. letech 20. století.
Roku 1919 byla v Radnicích založena sklárna na ruční výrobu lahví. Lahve vyráběné v této sklárně byly exportovány do Jugoslávie, Rakouska i jinam. Roku 1921 byla firma přeměněna v akciovou společnost a za několik let byla výroba zrušena. Bývalá olejárna (výroba olea) v Radnicích byla v 80. letech 19. století přebudována na sklárnu. Snaha vyrábět tabulkové sklo ztroskotala, firma nebyla schopna konkurovat ostatním, již zavedeným, sklárnám.
Léta 80. a 90. 19. století lze nazvat dobou největšího rozkvětu průmyslu ve Vranově, Břasích a okolí. Od roku 1900 průmyslových závodů ubývá. V roce 1924 zůstala v provozu továrna na výrobu šamotového a kameninového zboží, hrnčírna a cihelna, sklárna v Břasích a továrna na minerální barviva.
Roku 1967 byla nově vybudována brusírna skla v Radnicích. Tento podnik je v provozu dodnes a je jediným malým podnikem, který zůstal v Radnicích z kdysi rozsáhlého sklářského průmyslu.
 

Závěr charakteristiky vývoje průmyslu na Břasku a Radnicku:


Veškerá průmyslová sláva Břaska a Radnicka skončila v první polovině 20. století. Současně s pozastavením těžby i ostatní průmysl přestal být aktuální. V dnešní době průmysl na Radnicku zastupuje především firma Primalex Břasy, vyrábějící nátěrové hmoty. V současnosti aktuálním oborem průmyslu je také potravinářství. V objektu bývalého pivovaru v Radnicích byla zřízena výrobna nápoje Kombucha, zvláštního kvasného nápoje, který se odtud vyváží do celé republiky. Břasko a Radnicko nemá dobré předpoklady pro další ekonomický rozvoj a rozvoj průmyslu, a dá se předpokládat, že nyní oblast zůstane jen oblastí zemědělskou s velkým rekreačním využitím.
 


Vít Malkus