Obsah
CHKO, národní parky a rezervace
Národní přírodní rezervace "Chlumská stráň"
Uzemí na ploše 124 ha, chráněno od roku 1933. V terénu je vyznačeno červeným pruhovým značením. Důvodem je uchování přirozených smíšených suťových porostů se zastoupením tisu červeného a poskytnutí nezbytného životnáho prostředí ohrožených druhům rostlin a živočichů, kteří se zde vyskytují.
Základní ochranné podmínky stanoví §29 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Na celém území NPR není mimo jiné dovoleno vjíždět motorovými vozidly, sbírat nerosty a rostliny, odchytávat živočichy, vstupovat a vjíždět mimo cesty. Ochranné pásmo je stanoveno zákonem. Je jím území do vzdálenosti 50m od hranic NPR.
Přírodní park "Horní Berounka"
Přírodní park Horní Berounka vznikl dle nařízení o zřízení přírodního parku Horní Berounka, který vydaly příslušné okresní úřady - OÚ Rokycany, Plzeň-sever a Magistrát města Plzně, příslušně podle § 77 odst. 3 zákona ČR číslo 114/1992 Sb, o ochraně přírody a krajiny. Přírodní park funguje prakticky od 1.1.1996. Byl zřízen za účelem vytváření a ochrany zdravých životních podmínek ekologicky stabilního harmonického přírodního prostředí a k ochraně specifického krajinného rázu se soustřednými významnými přírodovědnými a estetickými hodnotami. Cílem ochrany parku je usměrnění živelného vývoje a rekreačních aktivit a přispět k zachování této části území pro jeho přírodní a krajinné hodnoty. Veškeré aktivity je nutné usměrňovat k tomuto cíli.
Kaňonovité údolí Berounky je zaříznuté v tvrdých spilitech (typ vyvřelé horniny), drobách (různorodá usazená hornina ze středně velkých úlomků) a břidlicích až do hloubky cca 35 m. Na sousedních plošinách jsou uloženy třetihorní štěrkopísky, na strmých svazích vystupují skalky starohorního podkladu. Typické je maloplošné střídání více půdních typů (tzv. soupůdí). Vyskytují se zde prameny dosud čisté, zdravotně nezávadné vody.
Hlavními dřevinami jsou borovice lesní a smrk ztepilý. Porosty na svazích patří k ukázkám poměrně přirozených lesů s převahou dubu a habru. Charakteristická je pestrost vegetačních druhů. Porosty na svazích patří k ukázkám poměrně přirozených lesů s převahou dubu a habru. Z dalších dřevin, které je možno najít v přírodním parku Horní Berounka bezesporu patří trnovník akát, modřín opadavý, dub červený. Na úpatích strání, především přítoků, lze vidět habrové lesíky, lužní lesy a četné křovinné porosty. Na místa vlhkých habřin byly vysazovány kulturní bory a smrčiny s charakteristickým bylinným patrem (bez černý, netýkavka malokvětá, hluchavka skvrnitá a další). Tyto kulturní porosty jehličnanů , které tedy nejsou lesem v pravém slova smyslu pochopitelně narušují přirozený charakter území. Lze zde najít i kulturní porosty jasanu ztepilého s masově vyskytující se kopřivou dvoudomou.
Vít Malkus
CHKO Křivoklátsko
Kraj Oty Pavla. "Nad ostrůvkem u řeky stoupala do výšky stráň, a byla to zvláštní stráň, nebylo v ní žádné kamení, jaké v takové stráni bývá, ale hebký vysoký pažit na plošinkách mezi mohutnými duby, sem se chodila pást zvěř a tudy klusala pít k řece. Byla to vlastně krásná zahrada a nebo také zámecký park ...". Tak líčí přírodu Křivoklátska spisovatel Ota Pavel v jedné z nejznámějších povídek - Smrt krásných srnců. Křivoklátsko, dnes chráněná krajinná oblast a biosférická rezervace UNESCO, je v porovnání s podobnými krajinami v Evropě zvláštností. Rozkládá se uprostřed Čech a téměř dvě třetiny rozlohy území pokrývají listnaté a smíšené lesy. Dodnes zde zůstalo zachováno více než 1800 druhů cévnatých rostlin, nejméně 52 druhů dřevin, hnízdí zde kolem 120 druhů ptáků a dosud nespočetné množství dalších příslušníků živočišné říše, z nichž je nejeden zařazen do červených seznamů vzácných a ohrožených druhů.
Bohatství a zachovalost celé oblasti je podmíněno mnoha přírodními prvky i historickými souvislostmi. Mezi nejdůležitější patří velká členitost terénu Křivoklátské vrchoviny, pestrá geologická stavba, údolní fenomén řeky Berounky, různorodá orientace stanovišť ke světovým stranám, typy půd, klimatické podmínky i historický vývoj osídlování. Strmé a nepřístupné stráně údolí řeky Berounky jsou kryty přirozenými lesními porosty, místy prostupují skalní výchozy s typickou teplomilnou florou a faunou. Vodní tok vymodeloval za dlouhá tisíciletí v horninovém podkladu hluboké, místy až kaňonovité údolí a přítomnost řeky tu způsobuje teplejší mezoklima. Naproti tomu oboustranné přítoky Berounky vytváří úzce zaříznutá údolí, na jejichž dno jen ztěží pronikají sluneční paprsky, zvláště pak v letních měsících, kdy se uzavírá klenba listnatého lesa. Teplota na dně údolí je po většinu roku velmi nízká, což odpovídá podmínkám podhorských až horských území. Teplotní inverze, pro Křivoklátsko typický jev, je jednou z hlavních příčin vysoké druhové rozmanitosti zdejší přírody.